Trenérský trojlístek v Bousově klape. Začátky nebyly všem příjemné, líčí Falta. V podzimní části si užil méně hraní, zato ještě více fotbalové strategie a koučování. Matěj Falta má za sebou první půlsezonu v roli jednoho z hrajících trenérů A-třídního Dolního Bousova. Spolu se svými kumpány Michalem Horákem a Zdeňkem Bělíkem se v létě chopili taktovky po konci dlouholetého kouče Luďka Holuba. I přes pernější začátky hlavně v novém vnímání u spoluhráčů se tento krok ukazuje být dobrou volbou. Čtvrté místo, 27 bodů, druhý nejlepší útok soutěže… Při pohledu na tým Dolního Bousova v tabulce jako by se ani žádná zásadní změna neudála. Sedmá sezona současné A-třídní éry klubu se nese v duchu těch předešlých. „Podzim hodnotíme kladně, umístění i body bereme,“ hlásí čtyřiatřicetiletý Matěj Falta, přestože má za to, že zisk měl být ještě větší. „Většinu zápasů jsme předváděli pohledný, útočný fotbal. Druhý největší počet vstřelených branek (37) je toho důkazem,“ libuje si. Ne všechny zápasy samozřejmě vyšly podle představ. Z šesti porážek mrzí hlavně ty venkovní v Hradišti a Hlízově, v nichž tým inkasoval dohromady devět branek. Do nadcházející přípravy to skýtá i námět na zlepšení defenzivní činnosti.„ Zbylé zápasy, které jsme prohráli, jsme mohli a měli výsledkově zvládnout lépe - předvedenou hrou jsme si určitě body z těchto zápasů zasloužili. Kluci ale zaslouží za celkový přístup v podzimní části pochvalu,“ přidal Falta, který by v zimě každou z řad rád osvěžil příchodem nového hráče. Po boku Zdeňka Bělíka, s nímž se zná odmala, má za sebou už zhruba desetiletou trenérskou praxi u nejmenších fotbalistů v okresní klubové jedničce. Nyní mohou své poznatky aplikovat u týmu dospělých. „Když po konci Luďka Holuba nevyšla jeho náhrada, padlo to nás,“ usmívá se ve vzpomínkách do léta. Role mají rozdělené. Šéftrenér přípravek FK Mladá Boleslav Bělík si vzal na starost tréninkový proces, Falta s kapitánem Horákem zodpovídají za organizaci mužstva a sestavu. Podle Matěje Falty takový model klape. „Začátku možná nebyly příjemné pro obě strany. Pro nás trenéry není občas jednoduché radit svým spoluhráčům a vytýkat chyby. Ale myslím, že si obě strany zvykly a vše funguje ke spokojenosti. Panuje teď dobrá atmosféra. Kluci makají na trénincích, i když se jim někdy třeba něco nelíbí. Kdyby se jim líbilo všechno, dělali bychom asi něco špatně,“ uvažuje. Co se změnilo, to je vytíženost Matěje Falty v samotných zápasech. To, že naskočil jen do zhruba poloviny, zčásti souviselo s koučováním. „Trénování to ovlivnilo dost. Kluci byli ve formě, tak nemělo cenu do toho zasahovat. Cítil jsem, že jim pomůžu víc zpoza lajny. Občas jsem musel jít jako střídající, což bylo náročné. Některé zápasy jsme chtěli rotovat, tak jsem nastoupil i v základní sestavě, ale na konci kvůli zdravotní stránce jsem už nehrál,“ vysvětluje hráč, který do Bousova se souputníkem Bělíkem přišel před necelými dvěma lety z Rejšic. Z čerstvě nabité praxe pak může potvrdit, že z lavičky se mužstvo kočíruje přece jen snáz než přímo ze hřiště. „Snažíme se, když jde hrát jeden z nás, aby byl druhý na lavičce. Ne vždy to jde, někdy jsme nuceni hrát oba, pak dáme za úkol někomu na střídačce, aby nám pomohl z lajny. Je jednodušší, když je člověk na lajně, z hřiště se těžko něco radí. Tam se snažíme pomoci povzbuzením nebo si něco říct v kabině před zápasem nebo o půli,“ popisuje. V trenérském štábu podle něj nemá nikdo konečné slovo, rozhodnutí jsou zpravidla výsledkem kolektivní porady. „Máme na fotbal podobný náhled, takže se většinou shodneme. Samozřejmě když jeden z nás hraje, a ten druhý je na střídačce, tak ten rozhodne.“ Ač se trénování desetiletých kluků a mužů může zdát odlišnými kategoriemi, lze podle Matěje Falty řadu cvičení s dětmi modifikovat i pro dospělé. „Samozřejmě je to s jinou intenzitou a časovým intervalem, ale dá se spousta věcí z tréninku přípravek přenést. Pro nás se Zdeňkem je to zajímavé porovnání. Myslím si, že díky tomu to i kluky v Bousově baví, že tam je spousta věcí, které třeba tolik neznali nebo nedělali.“